Nultá hodina -„Když se ručičky na hodinách života zastaví, je třeba posunout je vpřed.“

Máte rádi romány Jany Poncarové? Chcete se dozvědět, co to vlastně ta nultá hodina je? Již v pořadí šestý román z pera Jany Poncarové se vám bude rozhodně líbit. 

Hedvika Adlerová se vrací po sedmi letech do poválečného Československa, kde pracovala v Londýně a v Africe ve vojenské službě, kde jako řidička viděla mnoho hrůz války. Postupně se snaží dát dohromady svůj život a začít tam, kde skončila. Bohužel to není tak jednoduché. Zjišťuje, že si se svým manželem vůbec nerozumí, za tu dobu se od něj odcizila, také se dost změnila, jako každého rozhodně válka změní. Také ji čeká rekonstrukce letního sídla po jejích rodičích. Do toho se ještě seznámila s jedním mužem, který ji opravdu okouzlil. Její rodiče skončili v koncentračním táboře a zbyl jí po nich velký dům u Plzně. Začne pracovat v Praze a seznámí se spisovatelkou Marciou Davenportovou, která je přítelkyní Jana Masaryka. Jak se Hedvika vyrovná se všemi podobami války, jaký muž se pro ni stane osudovým? Dokáže vystoupit z tzv. nulté hodiny? Tak to už se nechte překvapit a pusťte se do napínavého čtení.

Román je opravdu nádherný, a jeho čtení jsem si užila od začátku až do konce. Jana Poncarová má svůj úžasný a osobitý styl psaní, ve kterém velice emotivně dokáže popsat život historických osobností, především silných žen, i osudy lidí, které stihla válka. Její velkou předností je obrovská znalost prostředí, historických osobností daného období, i jejich souvislosti. V ději se často vyskytuje větší množství postav a různá spletitost vztahů, které Jana Poncarová postupně rozplétá. Pro někoho to může být složité a možná i trochu nudné, ale já to opravdu miluji. Její styl psaní je nezapomenutelný a vždy se těším na její další román. Mám ráda historické válečné romány a tento bude určitě patřit k těm nejlepším, co jsem přečetla. Věřte, že rozhodně stojí za přečetní a doporučím ho naprosto všem, jelikož toto období jsou vlastně naše historie, která ovlivnila naše životy na mnoho a mnoho let. Zaujal mě už ten název knihy Nultá hodina a musím říci, že to autorka velice dobře popsala.

„Když se ručičky na hodinách života zastaví, je třeba posunout je vpřed.“

Ukázka z knihy:

Když usedáme ke stolu a Leopold odtahuje židli, na níž sedával Bedřich, zabolí mě výčitka. Nalijeme si navzájem kávu, je to jeden z našich prvních, které si teprve nacházíme. Mezi sousty chleba s džemem se na sebe usmíváme, sem tam se pohladíme, doteky máme místo slov.

„Nezdržím se dlouho, „slibuju, když vyjíždí mercedeskou z vrat a otáčí ji, abych jen nasedla a rozehnala kola úzkou cestou, která vede od vily na hlavní silnici.

Pobrukuju si spolu s motorem. Krajina mě konejší, dojímá se nad chaloupkami ve všech vesnicích, jimiž projíždím. Zatroubím na děti na návsi a radostně jim zamávám.

Potom už zahlédnu Ladislavův zámeček. V posledních měsících jsme se sblížili, dokonce mi navrhl tykání s poznámkou, že jsem jeho adoptivní dcera.

Brána je doširoka rozevřená vjedu na nádvoří a zaparkuju vedle vyprahlé kašny, jejíž okraje jsou okoralé. Dotknu se jich.

„Ještě jsme ji nestihli opravit. Je až na posledním místě,“ zavolá na mě Ladislav z okna v prvním poschodí. „Vítej! Půjdeš nahoru, anebo chceš rovnou obhlédnout panství?“

„Prošla bych se.“

Než seběhne dolů, prohlížím si nádvoří. Dláždění je zvlněné, jako by se po něm projížděla těžká auta. Opodál pod vysokou lípou se vrší podivná hromada nesourodého dřeva. Jako by někdo rozbil skříně a truhly, vytrhal podlahu, vyrval trámy a ani se neobtěžoval nařezat je na stejnou délku, aby se nimi dobře přikládalo do kamen.

Několik slov o autorce:

Jana Poncarová je novinářka a spisovatelka. Žije v Plzni a v Dobřívě. Ve své tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který se setkal s nadšeným čtenářským ohlasem. Její druhý román Eugenie získal v roce 2020 Cenu čtenářů České knihy. Je také autorkou titulů Alžběta a Nina, Cyklistka, Herečka a Nultá hodina. V roce 2023 vydala se spolupráci s historikem Jiřím Sankotem knihu Deník Věrky Kohnové připomínající osud této židovské dívky a její rodiny.

Autorka: Jana Poncarová

Žánr: historická próza, román, česká próza

Počet stran: 296

Vydáno: 2023, Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros media, Praha

Vazba: vázaná s papírovým potahem a laminovaným přebalem

ISBN 978-80-267-2539-8

Knihu můžete koupit zde

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *