Máte rádi romány Barbory Šťastné? Chcete si přečíst zajímavý román z devadesátých let? Pojďte se na to společně se mnou podívat. Čeká vás opravdu zajímavé čtení.
Ludmila, Amálie, Věra, tři ženy, tři generace, jenž spojuje rodinné tajemství, které se Věrka snaží vyřešit. Není to vůbec jednoduché. Nechápe, proč její babička byla stále zavřená doma, proč se její maminka Amálie stranila všech lidí a nakonec stará Škrlandová, proč pro ni znamenala jen strach? Všechny tyto otázky chce Věrka rozluštit. Věřte, že ji čeká opravdu trnitá cesta. Zjistí Věrka, co se vlastně stalo? Tak to už se nechte překvapit a pusťte se do čtení tohoto silného a nezapomenutelného románu. Tři generace spojuje jedno tajemství, které možná nakonec vyjde na povrch. Všechny střípky minulosti budou postupně do sebe zapadat, jako puzzle.
Kniha se mně moc líbila a doporučím jí všem čtenářům české prózy devadesátých let. Je psána srozumitelně, děj na sebe navazuje. Autorka střídá časové linie vyprávění, kdy část textu se odehrává v současnosti a část v roce 1985-1987 a také v roce 1955-1959. S tímto střídáním jsem problém neměla. Od této autorky jsem četla už jednu knihu a musím říci, že její způsob vyprávění se mně líbil a rozhodně si ráda přečtu její další romány.
Samotářky je příběh o hledání minulosti, o rodině, o vztazích, o vyrovnání se s nemocí svých blízkých.
Kniha má celkem 312 stran. Čtenářský zážitek z této knihy je rozhodně silný a vím, že ho budu vstřebávat postupně.
Ukázka z knihy:
„V září se na vás budeme těšit, paní kolegyně.“
Ludmila si cestou vlakem znovu přehrávala v hlavě svůj rozhovor s přijímací komisí. Když přitiskla k obličeji rukáv vlněného saka, pořád cítila vůni cigaretového kouře, která naplňovala celý kabinet. Pořád měla před očima stěny obložené knihami za zády profesorů. V nejvyšších policích, k nimž stoupalo po schůdkách, byly staré tmavé svazky se zlacenými písmeny na hřbetě, ve výši očí pak ty nejnovější, Stalinovy sebrané spisy s krémově bílou obálkou.
„Vaše písemná práce byla pozoruhodná,“ řekl ten starý profesor, který ji oslovoval
„Paní kolegyně“. Ludmilu to potěšilo, ale nepřekvapilo. Dopoledne, během písemné části zkoušky, se znovu dostavil ten pocit, který znala z hodin matematiky na gymnáziu. Když asistent rozevřel křídla tabule a odhalil uchazečům příklady, které měli vyřešit, připadalo jí, že vzadu v hlavě slyší směsici tichých zvuků, jako když si orchestr ladí nástroje.
Čísla a písmena, napsaná křídou na tabuli, vstupovala do její hlavy v podobě tónů a skládala se v úryvky melodie, až z nich nakonec vznikaly zřetelné akordy, které se logicky řadily jeden na druhý, proud hudby kroužil celou posluchárnou a úplně sám vedl Ludmilu k jedinému správnému výsledku. Stačilo je tu melodii, která jí proudila hlavou, převádět zpátky do číslic a neznámých a zapisovat je na papír. Bylo to příjemné a současně trochu napínavé, protože nesměla proud melodie ani na okamžik opustit, aby neztratila nit. Sama nevěděla, jak to dělá.
Několik slov u autorce:
Barbora Šťastná (*1973) vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Nyní je editorkou Paměti národa, nejrozsáhlejší sbírky vzpomínek pamětníků v Evropě. V letech 2010–2018 zachycovala postřehy z každodenního života ve svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a knihy Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. Po nich následoval humoristický román Láska pro samouky a rodinný příběh Hezčí svět.
Autor: Barbora Šťastná
Žánr: čtení pro ženy, česká próza, román
Vydáno: 2022, Motto ve společnosti Albatros Media, Praha
Počet stran: 312
Vazba knihy: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
ISBN: 978-80-267-2228-1
Knihu můžete koupit zde