Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem.. Pranostika, kterou každé jaro běžně používám. Březen se nám už přehoupl do své druhé poloviny a Velikonoce jsou již na spadnutí. Moc se na ně vždycky těším. Chystám si velikonoční výzdobu, peču beránka, linecké i perníčky. Kniha Za kamna vlezem mě zaujala už svým názvem, jelikož mám moc ráda pranostiky, ale i svým obsahovým zaměřením na tradice a recepty na různé dobroty, které si podle léty ověřených receptů můžete připravit. Autorka se těmto tradicím věnuje již mnoho let. Věřte, že jste na správné adrese.
Kniha má celkem 53 částí, týden, co týden od ledna až do prosince. Každý týden má svou charakteristiku, co se v tom daném týdnu dělá, autorka zde přidala i pranostiky, pojící se k danému období, také ověřené recepty na dobroty i krásné ilustrace. Publikace pro vás bude jakýmsi kalendáriem, které vás bude provázet celý rok. Knihu si můžete jen tak prohlížet, pročítat si informace pojící se k daným svátkům a tradicím, také se nechat inspirovat a uvařit si podle ní něco výtečného a potěšit své blízké. Autorka se roky zabývá tradicemi, napsala řadu knih a ví, jak je nesmírně důležité tyto tradice předávat dalším generacím.
Kniha je velmi výjimečná a neměla by chybět v žádné knihovničce. Je velmi přínosná, přehledná, srozumitelně psaná a velmi inspirativní. Dozvíte se, jak se dříve slavil Masopust, jak to bylo s Valentýnem, ale i jak to bylo na svatého Martina, a ještě mnohem více. Můžete si připravit rybíz jako brusinky, smaženici s krupicí, Vařanku, ale i třeba zajíce na smetaně. Každý si zde najde to své, co ho zajímá i na co má zrovna chuť.
Kniha vás bude bavit od začátku až do konce, pohltí vás a jen tak nepustí, tak jako mě. Autorka se ve svém vyprávění navrací ke svým kořenům v daných ročních obdobích využívat to, co nám příroda nabízí, což si myslím, že je velice dobře. Líbí se mně, že autorka ve svých poutavých vyprávěních zmiňuje i historické kontexty různých surovin, odkud pochází a kdy byly o nich první zmínky.
Ukázka z knihy:
Brambory, bandury, kobzole, zemčáky, zemský jabka, erteple, ale také koroptve střílené motykou..
Už vůbec si neumíme představit jídelníček bez této výborné přílohy, ale také suroviny pro rozmanité hlavní pokrmy.
Ale přesto je to plodina v našem jídelníčku poměrně mladá. Když v roce 1492 dobrodruh a mořeplavec Kryštof Kolumbus svým nechtěným objevem nového světadílu oddělil středověk od novověku, neobjevil jen Ameriku, ale také nové plodiny jako dar pro starou dámu Evropu. Mezi nimi byla i bylina s něžnými, růžovými, fialovými, či bílými květy a podivnými hlízami. Ovšem také zelenými plody, jejichž nepoživatelnost zřejmě způsobila počáteční odpor a nedůvěru k bramboře. Bylina byla původně pěstována výhradně jako exotická okrasná květina šlechtických zahrad. U francouzského ludvíkovského dvora ve Versailles ochutnali posléze bramboru pocukrovanou v podobě sladké lahůdky. To ještě brambora neměla zdaleka vyhráno. Prostý lid této plodině stále nedůvěřoval ano jako krmivu pro dobytek, natož aby ty podzemní hlízy sám pojídal. Teprve velká neúroda, bída a hladomor v roce 1770 za panování císařovny Marie Terezie donutily obyvatelstvo k využívání brambor. Tehdy tyto plody země zachránily mnoho lidí od smrti hladem.
Brambory k nám Marie Terezie nechala dovézt z Bavorska, jemuž se kdysi říkávalo Braniborsko. Tak zřejmě zkomolením vznikl dnešní nejběžnější název „brambory.“ V Čechách je začali pěstovat mniši řádu Hybernů ve svých pražských klášterních zahradách, což bylo přibližně v dnešní lokalitě paláce u Hybernů a jeho okolí.
Je až s podivem, jak rychle u nás brambory zdomácněly a staly se pravým dobrodiním všude tam, kde na polích přestává růst chleba a roste kamení. Tedy na chudých kamenitých políčkách podhůří Krkonoš, Orlických hor, a hlavně Vysočiny.
Několik slov o autorce:
Kamila Skopová je výtvarnice, absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze, se od roku 1969 zabývá samostudiem národopisu. Spolupracuje s řadou folklórních souborů. Je autorko výstav lidových zvyků a obyčejů, scénářů a výprav, scénických zpracování folkloru pro folklórní soubory.
Od roku 1995 píše a ilustruje knihy, píše kuchařky, ale i pohádky.
Publikace: Lidová tvorba, Vánoční svátky o století zpátky, Rok na vsi.
Kuchařky: Rodinné stříbro a chrudimský kuchtánek.
Dále vydala devět ilustrovaných kalendářů s doprovodem vlastních textů.
V roce 2020 vyšla knížka Jak se co dělávalo.
Ilustrovala historické lexikony Život ve staletích, Život ve středověku.
Má dceru Kamilu a syna Štěpána, šest vnoučat a šest pravnoučat. Již 22 let trvale žije a pracuje ve starobylé roubence poblíž Hlinska.
Autorka: Kamila Skopová
Ilustrace: Kamila Skopová
Vydáno: 2023, Vydala Grada Publishing, a.s, Praha
Počet stran: 228
Vazba knihy: pevná šitá vazba
ISBN: 978-80271-5263-6
Knihu můžete koupit zde: